Přejít na hlavní obsah

Vladimír Slíž

Hlavní předák příprav

Do roku 1997 jsem pracoval jako strojní mechanik v Hutních montážích ve Sviadnově. Jenže pak přišla vojna, po ní už z Hutních montáží byla jiná firma, a budoucnost nejistá. Navíc byla tenkrát moje žena už těhotná a hledali jsme bydlení. Šachta byla logickou volbou.

Titulek 1

Takže následoval nástup na Důl Staříč a po zaškolení jsem do tří měsíců už měl místo na čelbě. Prakticky ve stejném kolektivu jsem dodnes.

S koncem těžby na Staříči jsme v roce 2013 přešli celá parta hlavní předák příprav na Darkov, tam jsem se stal hlavním předákem kolektivu. Od roku 2017 jsem na stejné pozici a se stejnou partou na Dole ČSM. Samozřejmě že se mnoho lidí za tu dobu vyměnilo, ale i tak je nás tam pořád pár z té původní party.

Ve svém zařazení musím – asi jako každý předák – znát všechno, co práce na úseku obnáší, od přípravy přes výrobu, materiál, technologii po předpisy, a nadstavba nad tím vším je typická hornická komunikace. Někdy se mi zdá, že práce s lidmi je snad ta nejsložitější věc na šachtě.

Se zrušením učňovských oborů pro hornictví po čase nastalo „personální vakuum“. Proto byli někdy na šachtu přijati i lidé, kteří by na to jinak neměli. Kdysi se člověk dostal na čelbu za odměnu, tam byla tlačenka kvůli největším platům, „bo fšecy chtěli zarobit“. Když se chlap neosvědčil, na jeho místo už čekal zástup jiných. Dnes je to, zdá se, přesně obráceně. Každý den na šachtě je ale zážitek. A že těch zážitků za těch skoro třicet let je!

Pamatuju si, jak jsme jednou na Staříči prorazili metanovou kapsu, to nám pak opravdu „lepilo“. Za běhu ven z pracoviště jsme nasazovali masky a zachraň se, kdo můžeš! To pro mě byla nejsilnější událost. Jinak kromě práce to byl taky občas i kopec srandy, jenže to jsou příběhy naprosto nepublikovatelné.

No a co bude dál? Čelby na ČSM pojedou do konce června 2025, pak odevzdáme věci a od července… Ale ono je to vždycky tak, že kdo je šikovný, tak si jinou práci najde. Nějak do toho pracovního života na povrchu „vkuřime“ a uvidíme.

Vím, že někdo z kolektivu uvažuje, že za peníze z odstupného by začal podnikat, další slyšel, že bývalí horníci mají dobré výdělky třeba při hloubení tunelů ve Skandinávii.

Mně samotnému do důchodu zbývá zhruba deset let, sil je pořád dost a chuť pracovat také. Ale teď ještě ani vlastně nemám čas pořádně přemýšlet nad tím, co bude. Ono nějak bude, bez obav.

  • Text:

    Boris Renner
  • Foto & video:

    Boris Renner
  • Datum vydání:

    1. duben 2026