Já jsem začal u dopravy, pak jsem pracoval jako zámečník a vypracoval jsem se až na směnového předáka – kombajnéra. To mi bylo teprve 23 let a v kolektivu jsme měli starší a déle pracující chlapy, takže to nebylo úplně jednoduché. Samozřejmě si mě dobírali, ale spíš v kamarádském duchu.

V roce 1991 jsem se nechal přesvědčit k přechodu na ČSM–Sever, také do příprav, a v roce 1994 jsem společně s bratrem, který se mnou přešel z Dolu 9. květen, absolvoval kurz báňského záchranáře. Na závodní báňské záchranné stanici jsem od dubna 2000, takže už 25 let.

Práce záchranáře nespočívá v tom, že se čeká, až se něco stane. Máme na starosti stavbu hrází po vytěžených porubech. Snažíme se předcházet nebezpečným situacím, třeba snižováním metanu nebo oxidu uhelnatého v dole, dbáme na protipožární bezpečnost. A v případě mimořádné situace musíme hlavně umět poskytnout první pomoc zraněným a postiženým horníkům. U záchranářů najdou uplatnění všichni, kteří umí pracovat se dřevem a potrubím, nebo elektrikáři. Obecná zručnost je i tady vítána. Záchranářská práce není jednoduchá a někdy bývá opravdu nebezpečná. Musíte se umět v dané situaci rychle rozhodnout a správně reagovat. Jde přece i o život, jak náš, tak i ostatních horníků. Stačí chvilka, a člověk už není mezi živými.

Podílel jsem se na likvidaci havárií po požárech, otřesech nebo výbuchu metanu, jako třeba v roce 2018 na našem Dole ČSM–Sever. Stalo se to v odpolední směně, naši kluci se nacházeli kousek od místa výbuchu, mezi nimi byl i můj bratr. Naštěstí se nikomu z nich nic nestalo, samozřejmě jsme byli okamžitě vysláni na pomoc. Já jsem měl jít se svou četou do té oblasti na noční směně, ale bohužel se stalo to, co se stalo. Okamžitě nás odvolali z domů, honem sfárat a dělat vše, co bylo potřeba. Pocit to nebyl příjemný, ale nebudím se hrůzou, nemám děsy.

I přes veškerá opatření nelze na šachtě předejít všemu. Proto má být člověk během směny opravdu obezřetný a nesmí nic podcenit. Uvažuji, co bude dál po odchodu ze šachty a záchranky. Určitě mi budou chybět kamarádi, se kterými jsem prožil kus toho hornického i záchranářského života. Život ale nekončí, chtěl bych ještě chvíli na šachtě vydržet, pokud zdraví dovolí a budu splňovat zdravotní podmínky, které jsou pro nás záchranáře dané. Testy musíme absolvovat každý rok. No a pak už snad jen užívání si důchodu, cestování na motorce a samozřejmě vnoučata.

Přeji všem, aby se z práce vrátili vždy ve zdraví domů.

Zdař Bůh!